Lze kompenzovat stárnutí populace růstem produktivity práce?
O demografické krizi nejčastěji slýcháme v souvislosti s důchodovým systémem (u nás aktuálně v diskusi s rušeným druhým pilířem) a jeho deficitem, následně pak s počtem důchodců připadajících na jednoho pracujícího člověka s příjmy budoucích důchodců nebo nutným zdaněním pracujících. Málokdy se však dává do souvislosti demografie a HDP.
Výjimkou je analýza A. Smithe. Rozhodně stojí za pozornost, tak jsem připravil tento výňatek.
Absolutní výše HDP konkrétní země závisí na počtu lidí v produktivním věku (který bývá definován jako rozmezí 15-64). (I když, zde si troufám tvrdit, že by spodní hranice měla být výrazně posunuta směrem vzhůru – vždyť maturantům ve vyspělých zemích bývá kolem 18-19 let, absolventům VŠ ještě o několik let více).
Životní úroveň v té které zemí závisí na HDP na obyvatele. Čím více lidí je skutečně produkuje zboží či služby, tím větší bohatství vyprodukují (při stejné průměrné produktivitě práce).
Autor vybral 5 zemí – Spojené státy, Velkou Británii, Japonsko, Německo a Francii a podíval se na jejich demograficko – ekonomický vývoj ze tří stran.
Zde je první graf, zobrazující vývoj lidí celkového počtu obyvatel mezi roky 2010 a 2020:
Z tohoto pohledu na tom nejhůře jsou Japonsko s Německem, nejlépe Spojení státy. Celkový počet obyvatel zahrnuje o lidi mimo produktivní věk.
Vývoj počtu lidí v produktivním věku ukazuje následující graf:
K zachování stejného HDP je třeba, aby změna produktivity práce minimálně nahrazovala změnu počtu obyvatel v produktivním věku (s výhradou k výpočtu počtu lidí viz výše).
Jaká musí být roční změna produktivity práce k zachování HDP, ukazuje následující graf:
Najednou se nejeví situace Japonska a Německa tak tragická, jako z druhého grafu. Pro roky 20110-2015 stačil nejmenší růst produktivity Německu, pro rok 2015-2020 se potřebná změna produktivity práce mezi jednotlivými zeměmi nijak extrémně neliší.
Všechny země potřebují růst produktivity o přibližně 0,5 % ročně. To je cíl, ke kterému by měly směřovat.
Jeho dlouhodobé dosahování by zjednodušilo řešení situace s rostoucím počtem důchodců. Jeho nedosahování naopak důchodovou krizi jen zesílí. Bohužel, od roku 2009 produktivita práce v ČR rostla jenom o 0,2% ročně
Výběr článků určených předplatitelům
- Rusko: Co je víc – obchodní styky nebo vojenská aliance?
- Americké úrokové míry – jsou na hraně růstu?
- Dvě menší společnosti profitující na LNG
- Euroclear – proč drží americké bondy? Možné scénáře
- BRICS směřuje k rozšíření
- Ruská ekonomika – rizika a plány do budoucna
- Finanční válka Západ – Východ je ve dveřích
- Vykopli Obamu ze Saúdské Arábie? Chtěl po ní Obama pomoc proti Rusku
Výběr článků věnovaných finančnímu systému jako celku:
Zvedne BoE po 10 letech úrokové sazby?
Zítra zasedá vedení Bank of England. Podle všech indikátorů to vypadá na první…
Záporné úrokové sazby ve světě a zrada na grafu
Aktuálně se každý šestý dluhopis ve světě (cca za 8 biliónů dolarů)…
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
– multikulti experiment posila vetsinu statistik min. v EU ouplne do …. 🙂
– velka cast te produktivni – pripadne v budoucnu produktivni populace – patri/bude patrit k te ciste zaporne bilanci jakychkoliv „uctu“ 🙂
No nejen kvůli multikulti obohacování. I mladí z řad původního obyvatelstva čím dál více touží po příživném životě na teplém úřednickém místečku a ne po kariéře produktivního daňového nevolníka.
________________
Ale i když si toto odmyslíme, tak s tím článkem nelze souhlasit.
Článek v podstatě říká: pokud dnes jednoho důchodce živí 2 produktivní, tak pokud za 20 let produktivní vyprodukují 4x více, bude moci jeden produktivní živit 2 důchodce (a byrokraty, …).
Nebo ještě jinak: pokud (v dnešních cenách) bude za 20 let plat 4x vyšší, tak když z něj člověkovi sebereme např. 88% na daních, bude na tom stejně a neměl by se tedy cukat. A to je podle mne mylný předpoklad. Ten člověk totiž uvidí, že mu berou 88% příjmu. Nebude svůj životní standard srovnávat s úrovní svého otce z před 20ti let, ale bude si představovat, jak by si mohl žít, kdyby jej erár o těch brutálních 88% neokrádal.
Při takovém zdanění jednoznačně významně vzroste odhodlání takovému oškubávání se bránit. Černá ekonomika jen pokvete, kdo bude moct do daňového ráje, ten tam zdrhne. Kvalifikovaní jedinci a firmy z vyšší přidanou hodnotu a firmy nevázané na teritorium (IT, služby, …) se odsunou tam, kde zdanění takové nebude.
Zkrátka podle článku to fungovat nebude, protože produktivní lidi a firmy si to nenechají líbit. A nejen to: produktivní začnou intenzivně usilovat o zrušení současného typu demokracie, která většině příživných dává „právo“ hlasovat o životě a majetku produktivních. Produktivní budou v čím dál menší menšině a jinak, než změnou režimu, svá práva a majetek nebudou schopni uchránit. K čemu to povede, to nevím, ale současný režim tu za 20 let zřejmě nebude.
Kromě produktivity práce (množství vytvořených hodnot za jednotku práce člověka) existuje ještě jeden velmi důležitý faktor: energetická efektivita výroby (množství vytvořených hodnot na jednotku energie).
Zatímco první z těchto hodnot v čase roste, druhá je, jak ukázala na historických datech práce Timothy J. Garretta, prakticky konstantní, a je 9,7±0.3mW na inflačně očištěný US dolar z roku 1990 a rok. https://arxiv.org/abs/0811.1855
Vzhledem k tomu, že současnou oficiální politikou je omezování výroby energie a zákazy nových technologií v energetice, je téměř jasné, že suma vyrobených hodnot bude také klesat.
Proto nelze předpokládat ani růst produktivity práce, dokud nedojde ke změně současné politické doktríny. To je ovšem nepravděpodobné, neboť v EU je již boj proti klimatu cestou omezování oficiální doktrínou. (Viz např. Lisabonská smlouva, článek 191.)