Dlouhodobé cykly v ekonomice

Autor článku: 4. 8. 2014

Několik předplatitelů se mně zeptalo na můj názor na dlouhodobé cykly fungování ekonomiky a společnosti. Pro dnešek jsem proto připravil proto výňatek dvou z těch nejznámějších teorií pokrývající dlouhodobé cykly fungování ekonomiky. Pro (přes)příští týden je připraveno shrnutí dalších teorií. Termín publikování druhého článku bude záviset na tom, zda se objeví či ne nějaká mimořádná událost, která bude hodna mimořádného komentáře pro předplatitele.

Nyní tedy k dvěma nejznámějších dlouhodobých teorií.

Kondratievovy cykly:

Ruský ekonom představil tuto teorii v polovině 20. let minulého století. Je postavena na tom, že ekonomika se pohybuje v cyklech zhruba odpovídajících délce lidského života (cca 60-70 let).  Kondratiev tento cyklus rozdělil do 4 fází, která po vzoru 4 ročních období pojmenoval Jaro, Léto, Podzim a  Zima – níže uvedený graf je z dílny Longwave Group.

Jaroekonomika začíná vzkvétat, objevují se zcela noví produkty a služby, rostoucí inflace. Poslední jaro skončilo koncem 60. let minulého století.

Léto – i nadále se zrychlující inflace dosahuje dvouciferných hodnot. Poslední léto skončilo počátkem 80. let minulého století. V jeho průběhu se objevují menší krize.

Podzim – Doba sklizně, obecně se daří nejlépe, i když na finančních trzích hrozí bubliny. Lidé vidí před sebou růžovou budoucnost, přestávají tvořit úspory, raději si užívají života. Poslední jako skončilo kolem roku 2000.

Zima – Bubliny vzniklé v létě je třeba vyčistit. K tomu slouží zima, kterou právě prožíváme. Prozatím jde o zimu mírnou. Kdyby nebylo zásahů centrálních bank a dalších institucí, nulových sazeb. QE všeho druhu, k pročištění ekonomik by již došlo (např. od krachujících bank). Takto ho stále máme před námi. Čím mírnější zima bude, tím déle bude trvat. Až po vyčistění nesprávné alokace kapitálu bude možno nastartovat další sekulární růst ekonomiky.

 

Dalším v poslední době populárním pohledem na dlouhodobé cykly je pohled na generace jako takové. Jde o „4th turning“. Opět, cyklus je rozdělen do 4 cca dvacetiletých period. Většina lidí tak s velkou pravděpodobností prožije všechny etapy vývoje. Neodpovídá přesně s Kondratievovým cyklem, určitý posun tam je.

1. fáze – „High“

Nastává po období krize. Je to „začátek něčeho nového“. Projevuje se v něm zvýšený cit pro společenství a kolektivní optimismus.  Výsledkem potlačování individualismu a růst významu společenských institucí. Příkladem jsou 50. léta minulého století (mimochodem v této době byly položeny základy dnešní EU).

2. fáze – „Awakening“

Následuje v době vrcholící předchozí vlny, prosperita a překonání krize jsou již vidět na každém kroku. Známky prosperity a pokroku jsou patrné téměř všude. Opět se zažíná objevovat tlak na zájmy jednotlivce. Příkladem je druhá polovina 60. let a  70. léta 20. století.

3. fáze – „Unraveling“ 

Toto je opak první fáze. Individualismus začíná dominovat. Role společenských institucí oslabuje, autority bývají ignorovány.  Lidé získávají nebývalé množství svobody. Příkladem je konec 80. let a 90. léta minulého století.

4. fáze – „Crisis“

Jde o logické pokračování třetí fáze. Doba je silně turbulentní, dochází v ní často k velkým válečným konfliktům.  Posledním příkladem je světová krize 30. let minulého století následovaná druhou světovou válkou. Tato fáze zakončuje každý cyklus.

Podle této teorie zřejmě vstupujeme od čtvrté fáze.

 

Bohužel, podle obou těchto teorií, i když postavených na jiných základech, nás pořád nečeká nic příjemného.

 

 

Štítky:

Napsat komentář