Limit zadlužení USA a souvislost s QE3

Minulý týden jsem psal o situaci v Evropě. Tento týden se podívám na zoubek Spojeným státům americkým, zejména v souvislosti s debatami o zvýšení limitu dluhu a hrozícím defaultu.

Často slýchávám, že by to bylo vůbec poprvé v historii, kdy by Spojené státy nedostály svým závazkům. Z mého pohledu to není pravda. Minimálně dvě události by se za default USA považovat daly. První je znárodnění a zákaz soukromého držení zlata v roce 1934 následované okamžitou devalvací dolaru z 20,5 na 35 dolarů za unci zlata. Druhou událostí je ukončení směnitelnosti dolaru za zlato prezidentem Nixonem v roce 1971.

Limit zadlužení byl v USA uzákoněn v roce 1917 pomocí „Second Liberty Bond Act“. Od té doby byl Kongresem zvýšen 76x, jeho poslední hodnota činí 14,294 biliónu dolarů a platí od 12. února 2010. Zatím v historii se nestalo, že by se USA dostaly do defaultu kvůli nezvýšení limitu pro zadlužení Kongresem. Po krachu jednání prezidenta Obamy s Kongresem minulý pátek se tato událost ale významně přiblížila. Vývoj limitu je názorně vidět na následujícím grafu převzatého z Hat Trick Letter.

Limitu zadlužení USA bylo prakticky dosaženo v půlce května, kdy se dluh zastavil těsně pod schválenou hranicí. Od té doby žily USA z hotovosti na účtech a díky „účetním trikům“, jak se vyjádřil ministr financí. Protože tato hotovost Spojeným států podle různých simulací dojde počátkem srpna, musí nejprve vydat nové pokladniční a poukázky a dluhopisy a teprve poté splatit stávající. Proto takový tlak na datum 2. srpna.

Politický boj se vede nejen o samotný fakt (ne)zvýšení limitu, ale i o jeho výši. Obamova administrativa by ráda zvýšila limit tak, aby byla kryta minimálně do prezidentských voleb v listopadu příštího roku. Republikáni naopak, ti by z deficitu rádi udělali předvolební téma a tak tlačí na takové zvýšení limitu, které by  vynutilo další jednání o dluhu ještě do voleb příští rok. Bude zajímavé sledovat, jak to celé nakonec dopadne. Podle posledních informací z neděle (24. července) večer to vypadá na zvýšení limitu zadlužení o 2,5 biliónu dolarů). Z velké části je to politická hra, z pohledu čísel se na to již podíval Martin Lembák ve svém komentáři.

Nezapomínejme, že USA jsou zemí s jednou z nejkratších průměrných dob splatnosti svých závazků, i když s snaži o prodlužování splatnosti. Počátkem letošního roku byla průměrná doba splatnosti závazků USA 59 měsíců (minimum bylo v březnu 2009 a činilo 49,4 měsíce – to bylo nejméně od roku 1984). Během srpna se stávají splatnými dluhopisy a pokladniční poukázky za 467 mld. dolarů. Následující tabulka je převzata z analýzy publikované nedávno Bipartisan Policy Center.

Tyto dluhy je třeba refinancovat. Bez navýšení limitu dluhu nebude možné vydat nové pokladniční a poukázky a dluhopisy a dojde k nesplacení závazků. Byli bychom tak svědky defaultu USA.

Aby USA fungovaly, jak mají, potřebují po zvýšení limitu zadlužení vydat v srpnu 2011 dluhopisy za více než 700 mld. dolarů (potřebují refinancovat splatné dluhopisy a pokladniční poukázky a dofinancovat deficit naběhlý od května). To navíc vše za poklesu daňových příjmů, které situaci jenom zhoršují.

Tlak na obligační trh bude silný. Pokud opravdu skočilo QE2 a žádné QE3 se nekoná, budou se muset najít kupci pro výše uvedenou sumu. Trhy budou bezpochyby velmi pozorně sledovat poptávku a výsledné podmínky, za jakých se podaří dluhopisy a pokladniční poukázky prodat. Pokud to bude Fed, je to jasný signál QE3. Ať už to bude oficiálně oznámeno či nikoliv. Spuštění QE3 by mohlo být rozbuškou startující raketu s cenami zlata a stříbra na palubě.

Klíčovou informací pro trhy budou nejen úrokové sazby, ale vzhledem k výše popsané situaci u průměrné splatnosti závazků USA bude velmi zajímavá i splatnost prodávaných dluhopisů. Pro samotné Spojené státy budou sazby tím důležitější, s čím delší splatností budou dluhopisy prodávat.

Toto samo o sobě jsou ekonomické důsledky. Mnohem zajímavější ale mohou být nezamýšlené důsledky, zejména pokud se nepodaří limit zadlužení zvednout. V takovém případě by stát byl nucen omezit poskytování služeb některými institucemi. A lidé by mohli zjistit, že jim některé z těchto služeb vlastně vůbec nechybí…

Výsledkem by mohl být tlak na audit, zda opravdu všechny státní instituce jsou potřeba a na zrušení těch nepotřebných.  Zda by hnutí opravdu k něčemu vedlo, to by záleželo jen a jen na jeho síle. Zde se obávám, že potřebné síly bohužel asi nenabere. Pokud by však uspělo, musím říci, že by krize stála za to. 🙂

Limit zadlužení byl nakonec zvýšen

P.S.

Ve středu tento týden budu publikovat pokračování analýzy o situaci v Evropě.