Zlato není 100% bezpečným přístavem

Na základě krátkodobého vývoje ceny zlata na finančních trzích se následně v médiích objevují informace o získání či ztrátě statusu zlata jakožto bezpečného přístavu.

V případě nárůstu ceny zlata v důsledku prohlubující se dluhové a bankovní krize se hovoří o zlatě jakožto jediném bezpečném přístavu, který ochrání finanční prostředky svých investorů proti hrozícímu kolapsu bankovního systému nebo státním bankrotům předlužených zemí. Naopak při větším poklesu média uveřejňují zprávy o splasknutí cenové bubliny nebo konci funkce zlata jakožto bezpečného přístavu. Opravdu lze u komodity, která doprovází historii lidstva již několik tisíc let měnit její status na základě cenového vývoje na finančních trzích v řádu několika týdnů nebo měsíců?

Zlato dle mého názoru opravdu není bezpečným přístavem, protože od bezpečného přístavu očekávám uchování hodnoty vložených prostředků v jakémkoliv časovém horizontu. Tuto funkci ale zlato jako komodita obchodovaná na finančních trzích z podstaty plnit nemůže. V horizontu týdnů až měsíců se cena zlata pohybuje až v desítkách procent jak směrem nahoru, tak samozřejmě i dolů. Cenu zlata neovlivňují pouze systémová rizika finančního systému, kvůli kterým roste v posledních letech fyzická poptávka soukromých nebo institucionálních investorů či centrálních bank, ale samozřejmě i likvidita na trzích. V obdobích problémů finančních společností s hotovostí a zamrznutí mezibankovního trhu jsou nuceni prodávat jakákoliv aktiva včetně drahých kovů, aby si zajistili bezproblémové cashflow. Z prvního pohledu nelogický pokles ceny zlata, kdy na finančních trzích probíhají výprodeje většiny aktiv má tedy jednoduché logické vysvětlení.

Za uchovatele hodnoty lze drahé kovy považovat z důvodu vysoké volatility primárně v dlouhodobém horizontu, navíc pokud očekáváte vysokou inflaci nebo státní bankroty. I v horizontu let může investice do drahých kovů přinést ztráty, což by měl mít každý investor na paměti.