
Egypt byl v poslední době v centru pozornosti médií zejména kvůli místním nepokojům. Stojí však za to podívat se na dění na severu Afriky, včetně ekonomického vývoje.
Severní Afrika pařila historicky do vlivové zóny Evropské unie, zejména Francie, která tam měla dvé silné zájmy – ať už šlo o Mali, nebo o Libyi. V poslední době se však v tomto regionu střetávaji francouzské zájmy se zájmy Spojených států, které se snaží do regionu protlačit. Výsledkem je poslední vývoj. „Válčí“ se o ocelárny, chemičky, přístavy, ropu, pitnou vodu a podobně. Postavit tam nové průmyslové komplexy by pro západní firmy neměl být problém. Hlavní úspora je v „papírování“, kdy v Evropě trvá 10-15 let, než investor díky rozšířené „NIMBY“ politice sežene veškará povolení nezbytná pro výsravbu většího průmyslového komplexu.
Reindustrializace severu Afriky podpořená dostupnými surovinami, levnou pracovní silou a dobrou dopravní dostupností může výrazně pomoci evropským společnostem v dalším rozvoji. Někdy ovšem za cenu přestěhování provozů z evropského kontinentu o pár set kilometrů jižněji. Rázem by se americké společnosti dostaly do velké nevýhody, proto ty boje o region.
Pokud je tomu skutečně tak, další nepokoje propuknou v Tunisu a můžeme se jich bát i v dalších severoafrických zemích. Nejdůležitější zůstane další vývoj v Egyptě.
Musíme jen doufat, že se nepokoje udrží „jen“ na severu Afriky a neposunou se dále na východ. Kdyby totiž nepokoje přeskočily do dalších arabských zemí (např. Saúdské Arábie), měli bychom se na co „těšit“. A investoři držící long na ropu zvlášť a bez uvozovek.
TOP 5 letošní vybrané články