Pertus: Přejdou Rusko a Čína na zlatý standard – mají k tomu důvod, resp. je pro Rusko zlatý standard přínos?

Tento článek, také soutěžní, je reakcí na ráno uveřejněný tento článek.

Přání bývá otcem myšlenky, ale faktem je, že zbavovat se USD a zavádět měnu na počátku klesajícího hospodářského cyklu je věc minimálně diskutabilní, v každém případě zvyšující nároky na rozpočty zúčastněných ekonomik.  V situaci fundamentálně oslabujících kursů národních měn je jakýkoliv druh revalvace smrtící ranou pro jakkoliv silnou ekonomiku.

Rusko nemá nejmenší důvod pro tuto operaci a nebude  mít ani v budoucnu a to minimálně proto, že je závislé na prodeji ropy a plynu, kde v rámci světového trhu vyrostla taková konkurence, že má co dělat aby udrželo svůj podíl v prodeji ropy (13,99% na svět. prodeji v r. 2014), z čehož plyne závěr –  snížení podílu na prodeji  = snížení příjmů do již tak dramaticky zatíženého rozpočtu. V případě plynu je známo, že Gazprom prodal letos o 15 mld. m3 méně, nicméně stále má podíl celých 14% na prodeji  celosvětového objemu. Rusko se samozřejmě snaží o navýšení prodejů – smlouva o navýšení dodávek do Turecka (za sníženou cenu), v letech  2018/2019 snad začne být realizována dodávka do Chiny, nicméně v roce 2019 končí smlouva o dodávkách plynu s Ukrajinou, což může vyústit v problémy prodejů do některých částí Evropy, resp. může snížit odběry, skrze jiné zdroje dodávek do evropských zemí.

Rusko, podle střízlivých odhadů, musí pro udržení výše těžby investovat 100 mld. USD v příštích 20-ti letech. Souhlasím s Oraclem, že tyto investice mohou přijít z Chiny, např. tak jako již China nainvestovala v roce 2013 do firmy Rosněft –  „byly podepsány kontrakty mezi ruskou státní Rosněft a čínskými státními molochy CNPC a Sinopec. Druhý jmenovaný podnik si objednal ruskou ropu v hodnotě 85 mld. USD, přičemž jako zálohu složí 20-30 % částky. Díky smlouvě s CNPC, uzavřené už v létě, o dodatečných dodávkách ropy za 270 mld. USD Rosněfť na ruku dostala 60 mld. USD“  (Patria). U financování plynovodu pro loni uzavřenou dodávku plynu není potřeba pochybovat  o zdroji a původu peněz, za které se bude stavba realizovat – z tohoto pohledu je jistě zajímavé poslouchat, jak China zachraňuje Rusko otevřením swapové linky na 24 mld. USD, s platností na 3 roky, když jde o jednoduchou ochranu investic, které China v minulosti již poskytla Rusku, nebo se k jejich poskytnutí smluvně zavázala. Už tak pro Rusko nebude výhodné přijímat slábnoucí juan, nebo dokonce svůj, ještě rychleji slábnoucí rubl a opačně, pro Chinu je to ovšem nevídaná příležitost levné investice.

Že to China nedělá zadarmo, dokumentuje styl vyjednávání v roce 2010 –   „První velký kontrakt na dodávky 300 mil. tun ropy, uzavřený v roce 2010 mezi Rosněftí a CNPC, obsahoval cenový vzorec, na jehož přesné interpretaci se strany neshodly a Rusům hrozily ztráty z nedoplatků ve výši 27 mld. USD. Při následném jednání o konečné podobě vzorce, které se táhlo přes rok, nakonec Rosněfť souhlasila se slevou 1,5 USD za barel, což mohla považovat za úspěch. Číňané totiž chtěli 10 USD za barel“.(Patria)

Jak píše Jan Dvořák – China a Rusko jsou jen konkurenti a vzájemná spolupráce je přínosem jen pro Chinu. Předpoklad, že China, nebo dokonce Indie bude masivně investovat v prostředí vysoké politické nestability (vláda a parlament nemá absolutně žádný vliv na rozhodovací a výkonné procesy, resp. veškerou pravomoc převzala jedna osoba) je prostě mylná, investor nemá jediný důvod k takto rizikové investici. Na investice jistě prostor je, ale jen do okamžiku kdy má investor možnost dosáhnout na výnos ze své investice. V současné době Rusko uzavírá smlouvy, kde se platba řeší pomocí dodávek ropy a plynu, což opět snižuje příjmy do rozpočtu a představa, že v konkurenčním prostředí nadbytku dodavatelů donutí své odběratelek nákupu „zlatého rublu“ aby jej ti použili pro platbu za dodávky energií, je podle mne jen představou, která nemá s realitou obchodu nic společného. Na druhou stranu by snad mohli noví dodavatelé (ti stávající mají podepsané smlouvy o způsobu vyrovnání) akceptovat úhradu za své dodávky ve „zlatých rublech“, ale opět – hodnota takovéto měny je a bude jistě závislá na obsahu a hodnotě zlata – to už je jednodušší platit rovnou v zlatě, neb jak zde někdo trefně poznamenal – co se stane, pokud bude někdo chtít náhradu za hromadu „zlatých rublů“ ve zlatě?

Pouze poznámka ke SWIFTU – tento způsob platby je umožněn v prostředí důvěry mezi bankami – vyvstává tedy otázka k čemu bude sloužit, když ruské banky jsou zachraňovány masivní pomocí BR a čínské banky čekají na prasknutí bubliny špatných úvěrů, ale dobře bude zaveden. Kdo jej bude využívat – Rusko ke každému státu jednotlivě. Nedokážu si představit, jak bude Írán používat ruského SWIFTU k přijmutí úhrad od evropského odběratele. Jistě může jej využít pro přijmutí platby od čínské, indické banky, ale nedělejme si iluze, že si to tyto banky pořádně nerozmyslí, neb budou považovány za nedůvěryhodné v bankovním světě, kde se ještě dlouho bude důvěra považovat za hodnotné aktivum, neboť důvěra přináší klienty – tedy komerční banky se těchto operací účastnit moc nebudou a zůstává cesta přes státní banky – zřejmě dcerky centrální banky, což může odradit privátní firmy, neb budou muset ukázat svoji obchodní politiku.