Neviditelné zlato a historie
Je tu první prázdninový článek soutěžící o Silver Eagle. Zájemci, posílejte své příspěvky.
O zlatu lze hovořit nejen skrze aktuální současnost, ale i v historickém kontextu. Například země Východní Asie, jako je Čína, Indonésie, Barma (přesněji jejich vládnoucí reprezentace) disponují velkým množstvím zlata. Odkud jej mají? Základy akumulace bohatství sahají stovky let zpět do historie. Získali je obchodem, těžbou i kořistí. Evropské zlato, mnohdy dovezené dobyvačnými cestami španělských conquistadorů z Jižní Ameriky, se přes Evropu do Asie dostávalo postupně, prostřednictvím obchodů se zbožím na Hedvábné stezce. Kupovalo se za něj zboží, které bylo v Evropě vzácné. Hedvábí, keramika, vzácné nerosty, koření, ale také produkty tradiční východní medicíny. Zlato získané evropskými dobyvateli od podrobených zemí tak postupně putovalo na Východ a východní zboží na Západ. Nepřipomíná vám to něco?
Královské rody z Dálného Východu, Indočíny, Číny, Japonska, Taiwanu získávaly zlato a zlaté umělecké předměty stovky let. Krutým způsobem s pomocí otročícího obyvatelstva svých zemí, ale také útočnými válkami. Toto zlato doposud leželo nedotknuté a neobchodované v majetku těch nejbohatších. Je rodovým bohatsvím a střeženým tajemstvím zároveň. V poslední době, také vlivem celosvětové ekonomické a bankovní krize, přichází nervozita vyvolaná proměnou tradičních obchodních vztahů. Přichází stále více nápadů, jak by se toto zlato dalo „zjevit na trhu“ použít k obchodu. To je však destablizující stav pro tržní cenu komodity jako takové, ale zároveň mnohem horší je, že by to mohlo změnit poměry mocenských vlivů jak v regionu, tak na globální úrovni.
Zlato je stále zajímavá a praktická válečná kořist. Možná že kořist bude vznešeně nazývána jinými slovy, ale jde pořád o obyčejnou kořist. Uveďme například nedávné ukradení 144 tun zlata z majetku Libye, které měl pod kontrolou Muammar Kaddafi. Libye byla kromě ropného a nerostného bohatství, kromě takřka nulového zahraničního dluhu také jednou ze zemí s nejvyšším depozitem fyzického zlata na vlastním území. Krátce před svou smrtí se Kaddafi snažil zlato pžrsunout z původního uložení a ukrýt je převozem mimo Libyi. To se mu však nakonec nepodařilo a zlato objevili speciální jednotky. Nyní je zlato v rukách spojenců NATO. Netransparentními metodami je s ním obchodováno na světových komoditních burzách. Válka v Lybii přinesla kromě geopolitických změn, také zlatý válečný lup.
Vlastnictví zlata, jeho toky a přesuny jsou pohledem z odstupu, velmi dlouhodobé. Směřují od chudých a slabých k bohatým a mocným. Nehraje roli, zda se meziročně koupí, prodá, nebo vytěží pár desítek tun tady, nebo jinde. To jsou jen jemné obchodní fluktuace zlaté komodity. Pohyb zlata na veřejných burzách je vpodstatě jen jedním způsobem, jak se zlato v historii obchodovalo a jak dnes mění majitele.
V historii a současnosti je zlato získáváno, obchodováno a přesunováno mezi držiteli:
– otrockou těžbou v dolech nebo rýžovištích pro panovníky starých říší přes středověk až po novověk (Inkové, Egypt, Mayové, atd…)
– dobyvatelstvím koloniálních mocností (conquista v Jižní Střední, Severní Americe, Africe…)
– prospektorstvím, tj. těžbou jednotlivců v nově objevených zlatých nalezištích (zlatá horečka na Aljašce, na Sibiři atd..)
– historicky směnným obchodem za jiné komodity (sůl, hedvábí, čaj, balna, … )
– pirátstvím, institucionalizovanou zlodějnou (státní konfiskace, odevzdání státu za nějakým účelem.. )
– rodinným dědictvím, akumulací v rámci rodů a šlechty
– nákupem z důvodu udržení tradic, nebo kultury (zlaté šperky v Indii)
– válečným lupem (1. a 2. světová válka, ale také ostatní kořistnické války)
– válečnými reparacemi (poválečné vypořádání válečných škod)
– obchodem historických nebo uměleckých předmětů ze zlata (umělecká hodnota je zpravidla vyšší než samotný kov)
– průmyslovou těžbou (USA, Kanada, Čína, Austrálie, atd..)
– nákupem a prodejem za účelem výroby šperků, pro použití v průmyslu, atd
– přesunem zlata mezi mafií, inside trading (vpodstatě nelegální obchody)
– mezibankovními nákupy a investicemi investičních bank
– a v neposlední řadě i transparentním a seriozním obchodem na komoditních trzích jako s investiční komoditou
V současné době jsou si vládnoucí elity vědomy složité situace a tak se snaží nejméně o dvě věci:
1) akumulovat zato v nejbohatších soukromých rukách a prakticky je tedy odčerpat od drobných vlastníků a z veřejného majetku centrálních bank států. Pak cíleně změnit finanční systém ve svůj prospěch.
2) nepodaří-li se ani po této akumulaci upevnit finanční i mocenskou převoahu, bude vyvinuto úsilí k přechodu na bezhotovostní používání peněz, nebo na vznik jiné, globální virtuální měny. Cílem tohoto snažení je prostě a jednoduše držení kontroly nad světovými finančními operacemi. S rezervní měnou předluženého amerického dolaru už se to nemůže povést. S virtuálními měnami to bude velmi nejisté, pokud budou pevně vázané na původní papírové peníze. Takže zbývá vymyslet něco jistějšího… něco, co nepůjde obyčejnými finančními spekulanty tak snadno přespekulovat. Možná se ještě upevní nějaký hybridní, duální peněžní standard, který bude vyjadřovat „volné“ obchodování mezi skutečnou elitou (mébě než 1% lidí) a pak měnový standard pro používání v běžném životě. Tedy zmíněnou elitou plně kontrolovatelná měna pro „nás ostatní otroky“. Dostupného množství zlata totiž dnes i v budoucnosti není na světě tolik, aby se mohl plně používat zlatý standard ve peněžních operacích. Na scéně jsou fyzické limity růstu a zároveň devalvace jakosti peněžního systému.
O zlatu by se tedy mělo hovořit a uvažovat střídmě, se širšími znalostmi k tématu a zejména s kritickým výhledem do budoucnosti. Z košaté historie zlatého kovu se můžete poučit, ale důležité je také umět odpoutat se od zkostnatělých klišé a moderních bainwashingových manter. Uvažovat bystře, ale nechytračit bez znalosti souvislostí. Pak můžete lépe chápat, v čem tkví potenciál a tradice světového obchodu s drahými kovy.