M. Brejcha: Dochází současnému bankovnímu systému „frakčních rezerv“ kyslík?

Je tu první soutěžní článek měsíc února

Dánská centrální banka se v prvním únorovém (2015) týdnu rozhodla snížit depozitní sazbu na záporných – 0,75 % a zařadila se tak po bok Švýcarské centrální banky (SNB), která úplně stejný krok učinila již koncem ledna (2015). Obě země již delší dobu čelí silným tlakům na posilování svých měn a tímto v celku pochopitelným opatřením se snaží odvrátit zájem investorů o dánskou korunu a švýcarský frank. Evropská centrální banka (ECB) se v záporném teritoriu – 0,2 % pohybuje již od září 2014 a všechny ostatní významné centrální banky (FED, BoE, BoJ) mají depozitní úrokové sazby v blízkosti nuly. Nepřekvapí proto ani úterní (3.2.) vyjádření zástupce guvernéra Bank of England (BoE) Paula Tuckera, že tato banka začíná reálně zvažovat zavedení záporných depozitních úrokových sazeb. Komerční banky mají u centrálních bank uloženy jednak dobrovolné vklady a jednak povinné vklady (depozita), jejichž výše je určena množstvím poskytnutých úvěrů (obvykle 10 %), za které nyní musí platit úroky.

Vypadá to, že díky snižování sazeb se konečně dostalo i na občany Eurozóny, kteří si chtějí pořídit hypotéku. Podle dánského serveru DR.dk je možné získat hypoteční úvěr se zápornou úrokovou sazbou, a to u místní dánské banky Nordea Kredit, jak popisuje její ekonomka Lise Nytoft Bergmann:

The interest rate has balanced around 0 in a level between minus 0.03 percent plus 0.03 percent. Most have paid a modest positive interest rate, but there are so few who have had a negative rate. It is quite an unusual situation.

Dánská banka Nordea Kredit nabízí svým zákazníkům hypoteční úrokové sazby v rozpětí –0,03 % do +0,03 %, takže některým klientům vyplácí úroky za to, že si u ní vzali úvěr. Toto snad už ani nelze nazvat jako nestandartní situace.

Přitvrzuje i na dluhopisovém trhu, výnosy dvouletých vládních dluhopisů (9.2.2015) se pohybují v dosud nevyzkoušeném záporném teritoriu, Švýcarsko (-0,89 %), Dánsko (-0,62 %), k záporným výnosům -0,2 % se blíží Finsko, Francie, Rakousko, Německo, Belgie, Holandsko a Švédsko.

Kam mají nešťastné penzijní nebo podílové fondy investovat peníze svých vkladatelů, když je očekává přímá ztráta z platby úroků a nebo snad mají riskantně předpokládat, že cena těchto dluhopisů bude nadále stoupat a oni se zahojí na jejich vyšší prodejní ceně? Který finanční kaskadér si může tuto již předem prohranou hru dovolit? Zodpovědný investor určitě ne, takže už zbývají pouze hráči, kteří mají cinknuté karty a hrají podle zcela jiných obyčejným smrtelníkům nedostupných pravidel. Jistě, můžeme říci, že ještě existují akciové, měnové nebo komoditní trhy, ale všeobjímající chapadla bankéřů si vás najdou i zde.

Co vede centrální banky (a nejen centrální) k tomu, aby prováděly tak zoufalé kroky? Obvyklé klišé, které pravidelně slyšíme z úst centrálních bankéřů a které mají ukolébat nic netušící veřejnost zní vcelku důvěryhodně – pomoci hospodářskému růstu, zabránit deflačním tlakům, donutit komerční banky k vyšší úvěrové angažovanosti atd. Nic ovšem není vzdálenější pravdě, než tato zavádějící tvrzení. Západní ekonomiky (ale i obyvatelstvo) jsou úvěry přímo zahlceny a jakékoliv množství uměle vytvořených peněz se nemá prostě kde potkat s reálnou ekonomikou, kdy investiční příležitosti jsou téměř vyčerpány a pokud nějaké zbyly, jsou přesouvány do východní Asie. Poslední, i když značně pohublé zlaté prasátko, které bankéřům ještě zbylo, je zadlužování suverénních států, i když řada z nich většinou finančně nezajímavých (Řecko, Kypr) již narazila na strop svých možností. Větší kusy si musejí bankéři samozřejmě náležitě hýčkat, protože ještě nerozhodli, kdy půjdou na porážku.

Podívejme se, jak vychytrale hýbala úrokovými sazbami americká centrální banka (FED). A to tak, aby komerční banky (ale i další dravci), které jsou jejími vlastníky, si přišly na zasloužený výdělek a aby Spojené státy bez velké újmy na zdraví přežily toto pouštění žilou.

Rok       Výše dluhu (mld.USD)    Zaplacený úrok (mld.USD)    Úroková sazba (%)

2014             17 824                                   431                                           2,42

2010             13 562                                   414                                           3,05

2005               7 933                                   352                                           4,44

2000               5 674                                   362                                           6,38

1991               3 665                                   286                                           7,80

Musím upozornit, že ve čtvrtém sloupci jsou uvedeny tržní úrokové sazby všech US dluhopisů, které byly trochu tržní možná v devadesátých letech, ale dnes jsou určovány téměř výhradně FEDem, který pomocí intervencí na dluhopisovém trhu jejich hodnotu manipuluje. V roce 1991, kdy ekonomika Spojených států ještě trochu fungovala a veřejný dluh nedosahoval ani šedesáti procent HDP, musela americká vláda platit za své dluhopisy v dnešní době nemyslitelný úrok ve výši 7,8 %. Pokud bychom touto sazbou zúročili i dnešní státní dluhopisy USA, dosáhla by ročně splátka úroků hodnoty 1 390,- mld. USD, což se rovná polovině státního rozpočtu Spojených států. Tuto nepříjemnou zprávu by již tak frustrované obyvatelstvo nemuselo kladně přijmout a ve státě, kde má každý obyvatel pod postelí střelnou zbraň si nikdo nedovolí odhadnout další vývoj. Proto může FED (pokud vůbec) zvýšit úrokové sazby jen kosmeticky o desetiny procenta, aby se USA ekonomicky nepoložily a obyvatelstvo nevyšlo do ulic. Pohádky FEDu o podpoře hospodářského růstu jsou pouze zastírací manévr pro veřejnost.

Bývaly časy, kdy Ministerstvo financí Spojených států si tisklo své peníze samo a nějakými platbami úroků komerčním bankám se nemuselo vůbec zabývat. To přestalo částečně platit v roce 1913 založením americké centrální banky a úspěšné dokončení předání moci bankéřům bylo završeno ve třicátých letech zrušením zlatého standartu. Na spodním obrázku je zobrazena jednodolarová bankovka z roku 1928, která jako by z oka vypadla té současné (až na pár důležitých maličkostí).

Není to v pravém slova smyslu bankovka, ale stříbrný certifikát, kdy doručitel tohoto certifikátu po jeho předložení obdrží jeden stříbrný dolar (1 unci). Podobně tomu bylo i s dvacetidolarovým certifikátem, kdy doručitel obdržel jednu unci zlata. Za povšimnutí ještě stojí, že výše uvedený certifikát byl vydáván Ministerstvem financí USA. Porovnejme, jak vypadá dnešní dolar.

Jak vyplývá z horního nápisu „FEDERAL RESERVE NOTE„ tato bankovka patří a je vydávána americkou centrální bankou a ač si toho obyčejný Američan není vědom, USA fakticky používají cizí měnu, která jim nepatří a vydává ji akciová společnost vlastněná soukromníky. Dalším překvapením je malým písmem psaná poznámka „THIS NOTE IS LEGAL TENDER FOR ALL DEBTS, PUBLIC AND PRIVATE„ (tato bankovka je legální platidlo pro všechny veřejné a soukromé dluhy). Žádná výměna za zlato nebo stříbro, zbývá pouze víra, že tento papírek bude ještě platit, až si půjdete koupit něco k jídlu.

Je nejvyšší čas, aby si Američané položili otázku, proč ze svých daní musí platit nesmyslné úroky a proč jejich starostlivá vláda nezbaví FED jeho pravomocí a netiskne si peníze sama? Takové pokusy o finanční nezávislost Spojených států se již v historii několikrát vyskytly (A.Lincoln, J.F.Kennedy –  oba  zavražděni) a bankéři neměli žádné velké problémy se s nimi vypořádat. Důrazné varování pro ambiciózní politiky, ale určitě ne pro obyčejné Američany!

Milan Brejcha