Komu patří peníze v bance?
Včera byl oznámen bail-in šesté největší španělské banky, byla převzata za 1 euro. Zde je zamyšlení nad tím, komu skutečně patří peníze v bance:
Jak to tedy z pohledu účetnictví vypadá?
Lidé často žijí v přesvědčení, že když své peníze vloží do banky, stále jsou to „jejich“ peníze, že je mají v bance uschovány. Omyl.
Reálně člověk i vkladem do banky investovat – konkrétně půjčil bance peníze (i když smlouva nemluví o půjčce peněz bance, ale o vedení běžného čtu, termínovaného vkladu nebo jakéhokoliv bankovního produktu) a dostal za to úrok (nehodlám teď na tomto místě diskutovat o jeho výši). To, co klienti bank vidí svých na bankovních výpisech včetně úroků, není de facto to, kolik oni mají peněz uložených v bance, ale kolik jim banka dluží, kolik jí půjčili.
„Bail-in“ je postup podobný postupu jako při bankrotu jakékoliv jiné firmy. V takovém případě věřitelé přicházejí o část svých pohledávek, případně je budou rekapitalizovat.
Co se stane, když se najednou banka ocitá v problémech a není schopna plnit své závazky? Co se stane pak?
Vkladatel nepřijde naštěstí o vše, určitou část mu v celé EU garantuje stát.
V rámci EU jsou garantovány vklady do výše 100 tisíc euro u každé banky. Stejný limit platí i pro vklady v České republice. Upozorňuji však na skutečnost, že případě, že se jedná o vklady vedené u poboček zahraničních bank, které působí na našem trhu, tak tyto vklady jsou pojištěny v zemi, kde má sídlo mateřská banka.
V současné době Fond pojištění vkladů spravovaný Garančním systémem finančního trhu disponuje o něco více než 30 miliardami korun (cca 1% hodnoty pojištěných vkladů v České republice). Fond má ze zákona na zahájení výplaty pojištěných vkladů 7 pracovních dní od data vydání oznámení o platební neschopnosti. Zmiňovaných 30 miliard korun by v případě problémů větší banky nemuselo stačit. Proto v červnu 2012 preventivně schválila ČNB desetiletý dluhopisový program Garančního systému v objemu 100 miliard korun.
Co z toho pro vkladatele plyne?
Nenechat se vyšachovat.
Rozdělit finanční prostředky mezi více bank by proto mělo být samozřejmostí pro lidi, jejichž finanční prostředky jsou větší než 100 tisíc euro, nemluvě o tom, že ne všechna aktiva by měly být uloženy na bankovních účtech.
Z praktických důvodů bych totéž rozdělení bank doporučil i lidem, jejich prostředky ani zdaleka nedosahují částky 100 tisíc euro. Přece jenom i přes pojištění vkladů by se ke svým penězům nemuseli v případě velkých problémů nějaký čas dostat a likvidita je v dnešní době exekucí a podobných věcí klíčovou záležitostí.
Pokud jde o základní pochopení fungování finančních trhů, doporučuji kromě e-booku zdarma tyto články:
- Srovnání přístupu drobných investorů s golfisty
- Srovnání volatility na finančních trzích s jízdou autem
- Jeden z největších problémů investora? jeho vlastní EGO
- Nákupní a prodejní cena – klíčový faktor každé úspěšné investice