Je nárůst dluhu v Asii zdravý?

V ekonomii obecně platí, že tak jak rostou ekonomiky a finanční sektor se stává více vyspělejší, tak se také proporciálně zvyšuje úroveň zadlužení. Problémem se stává ono slovíčko proporcionálně. Ve vyspělém západním světě se toto neproporciální zadlužování a jeho neblahé důsledky ukazují v posledních letech. V Asii, po problémech, které způsobila asijská krize v letech 1997-98, ekonomiky jako Malajsie, Filipíny, Indonésie, Singapur či Thajsko dodržovaly striktní politiky ke snížení dluhového břemene a mezi léty 2001-08 jeho podíl k HDP klesal. Tím mohly lépe reagovat na finanční krizi, která akcelerovala v r. 2008. Expanzívní politiky k podpoře růstu v této nelehké době však opět dluhovou zátěž zvyšují. Těchto 5 asijských zemí je nicméně ten lepší příklad.

Je nutno také podotknout, že Asie jako region, měl od r. 2001 do r. 2012 průměrný růst ekonomik 4,2% (mimo Japonsko dokonce 6,7% ročně!), což je v porovnání s růstem zemí OECD 1,5% nádherný výsledek. Ale, když se podíváme právě na úroveň celkového dluhu relativně k produktu zemí, tak se jeden musí zamyslet, zda se nejedná o onen pověstný „růst na steroidech“? Podívejme se na vývoj celkového dluhu segmentovaného na jednotlivé sektory v Číně (klikněte na obrázek pro jeho zvětšení):

Velice zajímavý je pak odhadovaný vývoj „neregulovaného“ půjčování v „šedé ekonomice“ znázorněný bílými obdelníky. Situaci nepřispívá ani současný stav světové ekonomiky a snaha veřejného sektoru vlád ekonomický růst podporovat právě zadlužováním. V Číně se zdá, že si toto uvědomují jako budoucí hrozbu a zdá se, že jsou ochotni část tohoto růstu obětovat (kritickou hodnotu pak pro čínskou vládu představuje růst HDP 7,5% na meziroční bázi) a to se projevuje i na diskutovaném ochlazování, které podle posledních odhadů čísel indexů nákupních manažerů PMI (HSBC verze odhaduje v květnu pokles pod hodnotu 50, která odděluje expanzi od kontrakce) se ukazuje jako reálné. V Japonsku se naopak obětuje hlídání dluhu ve prospěch vyhnutí se recesi za jakoukoliv cenu.

Nejsou to však jenom tyto dvě největší asijské ekonomiky, ale růst celkového dluhu narostl také např. ve Vietnamu z důvodu nepříliš kvalitní měnové politiky a s tím související kreditní politiky bank. V Mongolsku zase lze považovat za příčinu nadhodnocené očekávání návratnosti investic do těžařského průmyslu kvůli predikci strmě rostoucí poptávky po její komoditní produkci z Číny. Takovou pomyslnou třešničku pak představuje Hong Kong, kde se úroveň celkového zadlužení k ekonomickému produktu zvýšila od r. 2001 do r. 2012 nejvíce v regionu a to z poměru 136,2% na 211%. I když někdo si toto může vysvětlovat rozrůstajícím se finančním systémem země, tak je si nutné si uvědomit nárůst cen místních nemovitostí se od r. 2009 téměř zdvojnásobil a velká část půjčených peněz směrovala právě do tohoto segmentu trhu, což působí spíše jako pověstná bublina než zdravý růst.

Co se stane, dojde-li k neudržitelné dluhové situaci stejně jako v EU nebo USA? Radši ani nedomýšlet. Vítězi budou pak zajisté investoři správně diverzifikováni do nekorelovaných aktiv včetně alternativních investic.

S tímto asijským regionem jsou úzce spjaty Austrálie a Nový Zéland, které již mají vyspělý bankovní systém a proto by se dalo očekávat, že nárůst dluhu nebude tak markantní jako v sousedním regionu. Opak je pravdou a celkové zadlužení v Austrálii vzrostlo od r. 2001 do r. 2012 o 53,3% na 145,2% HDP a na Novém Zélandu za stejné období o 39,8% na 159,8% HDP. Tento růst dluhu byl stejně jako u Mongolska stimulován investicemi do produkce, která měla uspokojit neuvěřitelný růst ekonomiky v Číně.

Závěrem se pojďme podívat na vývoj nejbližšího kontraktu na australský dolar od začátku roku na burze CME v Chicagu (Globex systém, denní data). Klikněte ne obrázek pro zvětšení: