Indie a používání zlata

7.3. 2013honza

Naposledy jsem se Indii specificky věnoval v červnu loňského roku v souvislosti s repatriací zlata. Nyní se na ní podívám znovu.

Pokud jde o zlato, o Indii se často mluví v souvislosti s omezením dovozů. Přitom Indie se do trhu se zlatem aktivně zapojuje. Připojila se k Turecku, které začalo využívat zlato v mezinárodním obchodě.

Nedivme se, zlato je širokými masami v Indii považováno za uchovatele bohatství kumulovaného po generace. Žádné „forexové“ ani jiné papírové operace je nepřesvědčí o opaku. Zlato je základem jejich „druhého i třetího důchodového pilíře“.

Zlato však není uchováváno ve formě mincí či slitků, ale ve formě šperků. Cena jednoduchých šperků sice bývá tak 30% nad cenou kovu, za to šperky nemají žádná čísla slitků ani nic podobného – místní prodejci zlatých šperků fungují jako prodejce zlata i jako zastavárna, pro ně bezpochyby dobrý business.

Podle prosakujících informací o využívání „nestandardního investičního zlata“ uvažuje i indický finanční sektor. Pokud se tato informace ukáže jako pravdivá, může to ovlivnit i další okolní země a hlavně finanční sektor v nich.

Na budoucí vývoj bude mít výrazný vliv postoj ke zlatu indické centrální banky. Třeba to, že zlato je Indií používáno k platbě za íránskou ropu. Nutno však podotknout, že k tomuto kroku byla Indie dotlačena vyloučením z finančního systému jako Írán. Evidentně však tohoto kroku nelituje.

Už tak má Indie jeden nezvyklý kanál pro uvedení zlata do oběhu. Je jím ochota podnikatelů a lokálních společností používat zlato jako platební prostředek. Raději budou používat zlato, než euro, dolar nebo, nedejbože, čínský juan.

Díky tomuto kanálu může nakonec Indie ve „hře o zlato“ trumfnout Čínu, která se dosud jevila jako leader této hry, ale poslední dobou se koncentrovala na juan a jeho statut světové rezervní měny.

Indie je už moc velká země na to, aby k ní Spojené státy přistupovaly jako k Íránu, nebo aby jí podobným krokem hrozily tak, jak je tomu v případě Turecka.

Proto si takovou hru může dovolit.

Výroční analýza 2013