Emil Kalabus: Proč jsem se stal drobným investorem

Toto je druhý květnový článek soutěže čtenářů v roce 2013. Kdo se chce přidat, může svůj článek poslat.

Není snad den, kdy bychom ve sdělovacích prostředcích neslyšeli něco o krizi. Začalo to tuším krizí hypoték v USA, propadem cen nemovitostí, pádem dolaru, ekonomickou recesí. Nevím, jestli článek drobného investora zaujme, přesto svůj názor, proč investuji do klasických komodit (zlato, stříbro), napíši.

Někdy v letech 1997 až 2000, chtěl každý Američan rychle zbohatnout, vše vlastnit, prostě jen mít to co jiní před ním. První občané kupovali celkem levně akcie, další už šli s cenou výše. Domácnosti se postupně zadlužovaly.  V roce 2000 akciová bublina do internetových technologií splaskla. K recesi americké ekonomiky v roce 2001 díky rychlému zásahu Fedu nedošlo, ale nízké úvěrové sazby Fedu neměly jen pozitivní účinky.

Ekonomiku zásah stimuloval k vyššímu růstu, domácnosti se však více a více zadlužovaly.  Hypotéky s pohyblivou úrokovou sazbou byly přesně tím, co celou americkou hypotéční krizi odstartovalo. Lidé nebyli schopni pohyblivé hypotéky splácet, domy byly zabaveny. Hypotéční krize v USA se koncem roku 2007 a na počátku roku 2008 stačila v omezené míře přelít do ostatních částí ekonomiky. Tato krize se postupem času, „přelila“ z USA též do Evropy.

Krize je všudypřítomný jev, který postihuje množství států a jejich obyvatel, zejména nejpočetnější střední třídu. V roce 2007 se psalo, že Evropě krize nehrozí, že do ČR se nemůže nikdy dostat. Vládní úředníci chválili korunu a věřili tomu, že koruny se krize nedotkne. Opak byl pravdou. Krize přišla a odejít jen tak nehodlá. Irsko, Řecko, Španělsko, Itálie a postupně další státy se stávají obětí onoho všudypřítomného přízraku. V těchto dnech je míra nezaměstnanosti v Řecku a Španělsku větší než cokoli, co zažily USA během hospodářské krize v roce 1930.

Před časem jsem zhlédl dokument o Španělsku. Vysokoškoláci zapírají své vydřené vysokoškolské diplomy, jen aby vůbec sehnali nějakou mizerně placenou práci. Lidé v důchodu živí své děti a vnuky, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Také USA mají tak obrovský dluh, že vláda ví, že splatit takový dluh nelze. Mizí střední třída, narůstá chudoba. Jelikož jsou ekonomiky USA i v Evropě založené na podobném principu a svým způsobem se propojují, krize se neustále přelévá.

Peníze se tisknou, aniž by měly nějakou hodnotu. Všichni víme, že dávno nejsou kryté fyzickým kovem a tudíž jejich hodnota je téměř nulová. Pád dolaru a nahrazení jinou měnou je také v této ekonomické hře. Důsledky si může každý domyslit, pokud by se tento scénář realizoval. Devalvace měn a bankrot zemí by byly holou skutečností.

Je to vůbec možné? Co je to vlastně bankrot?

Bankrot nastává v okamžiku, kdy státu již nikdo nebude ochoten půjčit. Pak je pro stát jediné řešení, devalvovat svoji měnu. A to velmi drasticky. Nejméně o padesát, ale i více procent. O své peníze tak přijdou nejen věřitelé státu, ale také všichni, kteří mají v měně státu uložené své úspory a investice.

Koncem roku 2001 zbankrotovala Argentina, argentinské peso po desetiletí fixované k americkému dolaru v kursu jedna ku jedné se prodávalo za pětadvacet centů – za čtvrtinu. Miliony Argentinců ztratily práci, dva miliony domácností žily ze státní měsíční almužny. Lidé přišli o úspory v bankách, mnozí o celoživotní.

Populární televizní moderátor a podnikatel Roman Šmucler šokoval svého času prohlášením, že ČR spěje k bankrotu do několika let.  Myslím, že zatím v naší zemi bankrot nehrozí, nicméně při dalším výraznějším zvyšování zadluženosti státu se k němu můžeme rychle přiblížit, do ohrožení by se dostaly i úspory uložené ve stavebním spoření a penzijním připojištění.

Samozřejmě nemusí vše končit bankrotem, ale riziko škrtů a inflace v době krize je opravdu příliš vysoké. Pokud mám v bance uloženu sumu papírových peněz, inflace mi tyto mé úspory postupně znehodnocuje.

Kdo se tedy bojí inflace, eventuálně bankrotu a jiných strašáků, investuje do fyzických komodit.

Nejsem ekonom, ale myslím si, i když se nás bankéři snaží poklesy cen stříbra a zlata odradit od investic a namluvit nám, že tyto komodity jsou nejisté, že zlato i stříbro mají prověrku několik tisíc let. Vždy uchovávaly hodnoty.

Zdravý selský rozum velí člověku část volných peněz obětovat a zajistit sebe i rodinu pro případ krize, která může a nemusí přijít. Být připraven je známkou zodpovědnosti a rozvahy.

Prověřené komodity pokládám stále za nejrozumnější investici k uchování hodnoty svého majetku.

Jsem spíše dlouhodobým investorem, který počítá ne na měsíce, ale roky. Konkrétně 15 – 30 let. Nynější pokles cen zlata a stříbra beru opravdu jako příležitost k nákupu. Nezajímám se o to, jestli krátkodobě vydělám, či prodělám, nehraji na okamžitý zisk. Hraji na uchování hodnoty svého majetku v době krize. Celkově vzato nevidím nic špatného na tom, být připraven na horší období.

Po přečtení mnoha článků o ekonomických krizích v různých státech uznávám pouze fyzické komodity uložené ve svém domácím trezoru. Je pravdou, že právě drahé kovy pomohly lidem v nouzi uchovat majetek a nakoupit věci, které by za papírové peníze nekoupili.

Jste-li na něco připraveni, můžete klidněji spát. Víte, že jste udělali vše, co jste chtěli. No, a pokud vám fyzický kov zůstane a nebudete jej potřebovat? Stane se takzvaným rodinným stříbrem, rodinným pokladem.

Emil Kalabus

TOP 5 letošní vybrané články

• Výroční analýza 2013 – Spojené státy tlačené do izolace
• Komu patří Vaše peníze uložené v bance?
• Fungování sociálních dávek a vysokých daní názorně
• Rázný vzkaz guvernéra BoJ: Využijte hotovost nebo o ní přijdete
• Finanční generační konflikt je za dveřmi