Ceny komodit budou muset dále růst
Minule jsme se s Janem Dvořákem zamysleli nad vývojem eura ve vztahu s kroky a politikou ECB snažící se (nebo nesnažící se?) zamezit deflační pasti. I když Mario Draghi nepřistoupil explicitně k uvolnění měnové politiky, tak alespoň pomocí, jak v praxi říkáme, jawboningu nasměroval investory na tuto eventualitu pro následující setkání bankovní rady. Kurz eura, jak jsme očekávali začal postupně klesat, avšak nejedná se doposud o pohyb, který by byl žádoucí a bude spíše nutný pokles k hodnotám kolem 1,35-1,30 ve vztahu k americkému dolaru. Podle samotných odhadů banky, pak by pro zvýšení inflace o 0,2 až 0,8 procentních bodů do roku 2016 bylo potřeba realizovat nákupy dluhopisů, a podobně v rozsahu 80 miliard euro měsíšně! (QE v podstatě). Podle Draghio je 70% podílu poklesu v inflaci způsobeno poklesem cen komodit na světových trzích v minulých pár letech. To je pozitivní faktor pro směrování reálných příjmů firem a domácností, nicméně z hlediska deflačních očekávání, pokud je pokles komodit výraznější pak naopak nežádoucí.
Existuje tedy několik kanálů jak se deflační spirále vyhnout a to jednak pomocí silného QE, což oproti USA v Evropě je trochu složitější z hlediska uhlídání vývoje následných inflačních tlaků, jež se mohou dostat mimo kontrolu. Dále znehodnocením eura, což explicitně zřejmě ECB nepřistoupí k intervenci jako takové. Či větším nárůstem cen komodit. Pohlédněme na vývoj komoditního indexu DJ UBS Commodity v tomto roce:
Poslední zmíněná varianta se pomalu v tomto roce začíná uskutečňovat a zvláště patrné to je u cen zemědělských komodit. Tento vývoj jsme rovněž predikovali a posledně pak například u vývoje na trhu s kávou nebo obilovin. Podle reportu Food and Agriculture divize OSN tento týden se ceny zemědělských komodit zvýšily v březnu o 2,3% a index dosáhl nejvyšší hodnoty od května 2013. U všech složek došlo k nárůstu cen, kromě mléka, jehož cena však rostla nadprůměrně z důvodu čínské poptávky v minulých měsících.
Klíčové budou emerging ekonomiky a jejich poptávka. I když došlo k výraznému ochlazení ve vývoji HDP těchto zemí, pak strukturálně nic nebrání růstu poptávky po komoditách. Naopak v souvislosti s reformami v Číně a v posledních dnech navíc oznámění dalšího fiskálního mini stimulu (daňové úlevy pro malé podnikatele plus investice do dopravní infrastruktury) se zdá být v tomto smyslu poptávka nenarušena. U zemědělských komodit jako sója pak například importní poptávka vypadá následovně:
To jaký je zájem o zabezpečení dovozů potravin svědčí i nákup kontrolních podílů největší čínského zpracovatele, výrobce a obchodníka potravin společnosti Cofco v zahraničních komoditních domech jako je holandská Nidera za téměř 1,3 miliardy USD, což jí umožňuje strategický přístup k jihoamerické produkci, a podobně. Čína importuje ročně 69 miliónů tun sóji ročně, což jsou dvě třetiny globálně obchodovaných zásob! Podobné je to u kukuřice. Podle informací místního amerického světového zpracovatele potravin a komoditního domu Archer Daniels Midland (ADM) firma investuje rozsáhlé prostředky v Číně do výtavby nových výkrmních stanic. Jak sója,tak kukuřice se používají nejen k výkrmům dobytka a skotu, ale rovněž k výrobě biopaliv ethanolu (kukuřice) a biodieslu (sójový olej).
Příští týden bude tedy velmi zajímavé sledovat další statistiky ohledně čínských importů a exportů komodit. Závěrem se pojďme podívat na vývoj kontinuálních kontraktů na sóju a kukuřici na chicagské burze za poslední zhruba dva roky a jejich poměrový komoditní spread (SOL Trader, denní data), klikněte na obrázek pro zvětšení:
