
Je tu další článek od čtenářů
Není jednoduššího vztahu, nebo ano? Je možné očekávat změnu tohoto vztahu?
J@ píše „Ale mezitím i ten chleba se musí dřív nebo později jíst a s ropou a plynem se dřív nebo později musí alespoň zatopit, protože je zima.“
– jde o to, že v současné době platí už jen ta první část uvedeného souvětí – „ten chleba se musí dřív nebo později jíst“, s tím druhý už to není tak jisté a to v současné době jde – „Investice do obnovitelných zdrojů energie loni silně rostly a dostaly se blízko rekordu, přestože ceny ropy v druhé polovině roku výrazně klesly. Pomohla hlavně rekordní výstavba nových solárních a větrných elektráren. Podle údajů Bloomberg New Energy Finance (BNEF) celkové investice do čisté energie činily 310 miliard dolarů, o 16 % více než před rokem.“
Z mého pohledu někteří producenti mysleli na další vývoj, někteří ne a Rusko totálně zaspalo. Důvodů je jistě více, ale i slibně rozjeté spolupráce a investice se vlivem, v roce 2014, akcelerované politiky „bratrské pomoci na delší čas“ silně zadrhly.
Vrátím se k podstatě věci – na udržení současné výše těžby v Rusku se odhaduje potřeba investic na úrovni 100 mld. USD na 20 let – podle dostupných info snížil Gazprom investice na rok 2015 o 15-20% – jde sice o divizi plynu, ale i tak se opět vynořuje otázka, zda vůbec počítá se zvýšením těžby na objem 500 mld. m3. – jde o typický příklad, kdy se můžeme ptát – bude svět potřebovat tolik plynu a ropy? Podle mého soudu ne a většina ekonomik OPEC kartelu, Ruska, Íránu na to není vůbec připravena. A je v podstatě jedno, jestli jde o klasickou těžbu nebo alternativu těžby z břidlic. Ta má jistě svoje negativa (nedělám si iluze, že klasická těžba je nemá), ale má obrovskou výhodu v mobilitě – schopnosti relativně rychle začít i skončit – nevím jak je na tom Rusko s podílem těžby v těžko dostupných podmínkách (Sibiř, …) – ale tam si tuhle vymoženost dovolit nemohou.
Vrátím se k investicím – podle posl. info je zadlužení amerických těžařů z břidlic na úrovni téměř 300 mld. USD a menší těžaři mají vlivem nižších cen ropy problémy s refinancováním, resp. se splácením, někteří již hlásí bankrot – „ Americká společnost WBH Energy těžící břidlicovou ropu a plyn oznámila, že je bankrot na pozadí prudkého snížení světových cen černého zlata. Žádost o přiznání bankrotu byla podána tento týden. WBH Energy má sídlo v americkém státě Texas a její dluh dosáhl částky 50 milionů dolarů.
To je jistě povzbudivé pro vývoj cen ropy. Pokud ovšem porovnám vývoj investic do obnovitelných zdrojů – tak „Čína zůstala největším světovým investorem do obnovitelných zdrojů energie a dále zvýšila svůj náskok. Čínské investice loni stouply o 32 % na 89,5 miliardy USD a na globálních investicích se země podílela 29 %. Druhé skočily Spojené státy, jejichž investice do obnovitelných zdrojů vzrostly o 8 % na 51,8 miliardy USD. Investice v Evropě se zvýšily jen o procento.“ a v tom případě již takovou katastrofu nevidím.
Německo jako leader v oblasti obnovitelných zdrojů energie v Evropě, chce v blízké budoucnosti zajistit 35 % zdrojů energie z obnovitelných zdrojů. Vědomo si problémů s přetoky do sítí v ČR a Polsku buduje odpovídající zařízení, chce uvést v život přenos elektřiny do Skandinávie podmořským kabelem.
6.1.2015 zde na ProInvestory uvedeno – „Podle nejnovějších dat iniciativy Agora Energiewende se proud ze zelených zdrojů podílel v období od letošního ledna do konce září na konečné spotřebě v Německu z 27,7 procenta. Až doposud vévodilo žebříčku hnědé uhlí, ze kterého se však prozatím vyrobilo jen 26,3 procenta proudu pro konečnou spotřebu. Následovalo černé uhlí s 18,5 % a jádro s 16 procenty. Z jednotlivých obnovitelných zdrojů má největší podíl na spotřebované elektřině vítr s 9,5 procenty, následovaný biomasou s 8,4 procenty a sluncem s 6,8 procenty. (Podle agentury DPA byla překvapivá i rekordně vysoká produkce z obnovitelných zdrojů během některých dní. Třeba 6. června posílaly samotné solární elektrárny v jednu chvíli do sítě 24,2 gigawattu, což podle DPA odpovídá výkonu dvaceti atomových elektráren.)
Saúdská Arábie buduje šest ekonomických center, která by měla vylepšit HDP země. Měla by vytvořit 1,3 milionu pracovních míst, HDP na obyvatele by se měl zvýšit z 13 tisíc USD na 33 tisíc USD. Celkový HDP by se měl navýšit o 150 miliard USD. Ropný průmysl tvoří 45 % HDP Arábie a je to více než 330 miliard USD.
Vypadá to na klasický souboj nového se starým. Každý region věří jinému konceptu, někteří mají jiné priority, ambice, postoje. Je to svobodná volba, tak jako je svobodná volba víry ve staré, či nové. Za sebe mohu říci, že věřím více tomu novému.